Rok 1999 se stal na Arše začátkem velkých proměn. Hlavní budova, postavená ještě v 60. letech pro rekreační středisko PAL Magneton Kroměříž, měla za sebou čtyři desetiletí služby – a bylo to na ní znát. Omítka opadávala, sklep se pravidelně měnil v malou potopu, střechou zatékalo, rozvody i topení dosluhovaly. Zkrátka, Archa potřebovala rekonstrukci jako sůl. Na jednu stranu by se mohlo zdát, že se pozornost přesunula od lidí k budově, ale opak je pravdou – bez těchto oprav by Archa nemohla dál sloužit. A zároveň by bylo mylné si myslet, že by kvůli rekonstrukci lidé přestali jezdit. Právě díky nim se všechno tohle vůbec podařilo.
První práce začaly hned po skončení Sněženek, kdy se pustilo do demolice starých umýváren. Bylo třeba vše odmontovat, osekat obklady až na cihlu a vybourat původní rozvody vody, odpadu i elektřiny. Koncem března přiložili ruku k dílu také bohoslovci z Olomouce, kteří se pustili do rozebrání provizorní přední stěny krbovny. Ta bývala kdysi otevřená a teprve později dostala dřevěnou přístavbu, která však tepelným komfortem příliš neoplývala. Po vykopání základů se mohla začít zdít nová zeď a zedníci se následně přesunuli na sociálky, kde vznikaly nové příčky a čerstvé omítky.
Současně se dělal i zcela nový rozvod topení po celé budově. Kvůli tomu bylo nutné rozbít podlahu v jídelně a natáhnout trubky ze sklepa pod kuchyní až do kukaně. K tomu všemu bylo třeba začít chystat i budoucí „palivo“ pro novou kotelnu – zásobu dřeva, která se během jara pěkně rozrůstala. Koncem května už se vše začalo rýsovat: nové topení a rozvody vody byly hotové a dokonce vznikl úplně nový plynovod, který Archa dosud neměla.
Začátkem června však budova stále připomínala spíš velké staveniště než místo, kde má za pár týdnů začít léto plné dobrodružství. A přece – podařilo se. Dvanáctého června byla položena poslední dlaždička v sociálkách a mohlo začít osazování kabinek, sprch a toalet. Kolaudace proběhla 25. června a dopadla na výbornou, takže letní tábory mohly v klidu začít. Letos poprvé 4 turnusy, 230 dětí a k tomu 80 vedoucích a instruktorů.
Ani léto však práce nepřerušilo. V červenci se demontovala stará parní kotelna s koksovými kotli, které už dávno dosloužily. A téhož roku k Arše přibyla věc, kterou zná každý týmák – nová motorová pila Husqvarna, která nám slouží dodnes. V srpnu pak nastoupila firma EKOINVESTA z Hranic na Moravě, aby z kotelny udělala moderní prostor pro nové vytápění. Na konci září už proběhla první zkouška topení – a Archa tak získala zcela novou kotelnu.
Na konci září se rozjel další zásadní projekt: rekonstrukce kuchyně. Vaření na kamnech a ohřívání vody v brutaru mělo své kouzlo, ale doba pokročila. Kuchyň se vyklidila a čekal ji podobný postup jako sociálky – osekat obklady, vybourat staré rozvody a vše udělat znovu, tentokrát pořádně a moderně. Potáborko se kvůli této proměně muselo výjimečně zrušit. Koncem listopadu se na Archu vrátil pan Zdeněk Klečka, který na jaře obkládal sociálky, aby se pustil i do obložení kuchyně. Na úplném sklonku roku se ještě zabetonovala nová podlaha – a tím se rok 1999 uzavřel. Dokončení kuchyně už patří do další kapitoly.
Na závěr je třeba říct jediné: klobouk dolů. Když se dnes na Arše pustíme do práce, rok 1999 je pro nás stále obrovskou inspirací. Tehdy se zde vystřídalo neuvěřitelné množství dobrovolníků – biřmovanci, bohoslovci, farníci, spolča, lidé z charity, i mistři svého řemesla. Každý z nich vložil do Archy kus sebe, a díky nim všem má jejich dílo smysl a slouží nám dodnes.
