Po náročných dvou letech plných rekonstrukcí přišlo období relativního klidu. Ale jen zdánlivého – kdo Archu zná, dobře tuší, že úplně klid nikdy není. Hned po skončení Sněženek začala rekonstrukce stropu jídelny. Nejprve se probouraly nové dveře do krbovny, které známe dodnes, a zazdily ty původní, stojící o kousek vedle. Pak přišel na řadu starý strop, který se poroučel k zemi, místo něj se provedlo zateplení a vybudovala se konstrukce nového kazetového stropu. Ten už je naštěstí na svém místě dlouhé roky a nikdo neplánuje ověřovat jeho stabilitu „praktickým testem“. Díky tomu mohly tábory v roce 2001 začínat už v krásně opravené jídelně. Během léta však započala další rekonstrukce, která znovu výrazně proměnila tvář Archy až do dnešních dní.
„Odjakživa jezdilo na Archu moc a moc dětí, a stále víc… Pod Archou byl malý plácek – trochu trávy, nějaký ten kamínek, hlína a po dešti spousta kaluží. Přesto tomu děti říkaly hřiště a chodily si tam hrát. Ale pak přišel zlom. 18. června 2001 se začalo rodit něco opravdu velkého a dobrého. Lesní spol. a.s. přivezla těžkou techniku a začalo se s rovnáním a rozšiřováním hřiště. Bahenní lázně ukončila drenáž a začal se navážet a srovnávat nový podklad. V polovině července dobrovolní brigádníci osadili obrubníky a hřiště začalo získávat svůj budoucí tvar – a všichni začali věřit, že to tentokrát opravdu nebude jen „to staré hřiště, co nějak přežije“.
Než se mohl položit nový „koberec“, bylo nutné vyhloubit otvory pro pouzdra sloupků na sítě. Vedoucí z třetího turnusu si při vrtání těchto děr „odpočívali“. Kdo to zažil, tuší, že takový odpočinek by klidně mohl nahradit posilovnu – podklad byl totiž poctivě zhutněný. 7. srpna 2001 dorazil povrch a nastoupila firma Tennis Zlín a.s., která jej položila a zapískovala. Tím ale práce neskončily. Koncem září přijeli bohoslovci zabetonovat sloupky a naplnili tak slova sv. Benedikta: Ora et labora! Na podzim přibylo ještě oplocení a hřiště bylo pro tento rok dokončeno.
Potáborko se neslo ve znamení skřítků, kterým jsme chtěli ukázat, jak na Arše trávíme rok. První den patřil podzimu – pouštěly se draci a večer dorazil sv. Mikuláš. Druhý den přišla zima: vyráběly se stromečky, ozdoby a dárky a nechyběl ani lov kaprů, při kterém jsme doufali, že porybný má smysl pro humor. Po obědě následovala zimní olympiáda a večer tradiční štědrovečerní večeře. Další den přišlo jaro s velikonočním florbalovým turnajem, vynášením Moreny a velikonočními obřady při mši svaté. Poslední den nám skřítci poděkovali (pravděpodobně i za to, že jsme přežili všechny roční doby během pár dnů) a my jsme se vydali domů.
Závěr roku už patřil tradičním akcím – adventním Aršákům, duchovní obnově a silvestrovskému setkání. Archa tak zakončila rok s dobrým pocitem, že se nejen pracovalo, ale také žilo – a to je na ní vždycky to nejdůležitější.
