Rok 2002 se už skutečně nesl v klidnějším duchu – alespoň pokud jde o rekonstrukce. Po předchozích letech plných bourání, zednického prachu a neustálého shánění brigádníků si Archa mohla na chvíli oddechnout. Neznamenalo to však, že by se tu nic nedělo. Právě naopak.
Rok tradičně otevřely Sněženky, které se tentokrát nesly ve znamení putování s poustevníkem Elném. Už tehdy probíhaly čtyři turnusy a bylo jasné, že se z této zimní akce stal pevný pilíř aršáckého roku. Začátkem března následovala duchovní obnova pro Aršáky, kterou vedl otec Petr Bulvas. Za zmínku stojí i tehdejší systém přihlašování na tábory, Sněženky a další velké akce. Internet byl ještě v plenkách, a tak se vše řešilo výhradně poštou. Papírová přihláška přišla táborníkům v časopise OTA – Občasníku táborů Archa – a pak už záleželo jen na rychlosti, nůžkách a pošťákovi. Kdo poslal dřív, jel. OTA byl navíc jediným spolehlivým zdrojem informací o dění na Arše, a tak se četl pečlivě od první do poslední stránky.
Jaro patřilo brigádám. Bylo potřeba dostat dřevo z okolních lesů pod střechu a dokončit opěrnou stěnu u nového hřiště. Upravovalo se i okolí, aby hřiště přirozeně zapadlo do kopcovitého terénu Archy. Jako už tolikrát předtím se do práce zapojili dobrovolníci, děti i rodiče z táborů. Vyvrcholením tohoto snažení byla slavnost 9. června, kdy nové hřiště požehnal otec arcibiskup Jan Graubner. Sláva to byla veliká – a nezůstalo jen u svěcení. Otec arcibiskup si hřiště rovnou vyzkoušel a zkusil si i pár střel na florbalovou branku. Na konci června pak proběhlo tradiční stavění tábora. Sekalo se, sušilo, opravovalo, stavělo a zdobilo. Práce bylo víc než dost, ale všechno se stihlo a první prázdninový týden mohl odstartovat čtyřturnusový táborový maraton.
Letní tábory se nesly ve znamení středověkého putování a osvobozování království od nejrůznějších zlotřilců a zlých panovníků. Za pozornost stojí jeden drobný, ale výrazný detail – výzdoba krbovny. Na stropě se objevila pytlovina a na světlech sklenice, které dodaly prostoru osobitý ráz. Pokud paměť neklame, tato výzdoba vydržela až do rekonstrukce v roce 2013, což je na táborovou dekoraci úctyhodný výkon.
A jak to bylo v roce 2002 s týmáky? Na jaře přišel na Archu civilkář Peťa Lajda z Roštění, po Sněženkách dokončil svou civilní službu na Arše Lukáš Koutník. V září pak Pavla Macuru vystřídal Karel Gamba. Je radost sledovat, jaké osobnosti a kapacity se na chodu Archy podílely – a ještě větší radost je vidět, že plody jejich práce jsou patrné dodnes. Na konci října se uskutečnilo potáborko, následovaly hned dva taneční víkendy, kdy se od rána do večera tančilo, a poté setkání vedoucích a instruktorů, kteří už chystali program na další táborovou sezónu. Rok 2002 pak uzavřel tradiční aršácký silvestr – v klidu, s lidmi a s pocitem, že Archa dál žije svým vlastním, dobře rozběhnutým tempem.
