Rok 2003 odstartoval už tradičně tříkrálovým plesem, který se v Podhradní Lhotě konal každoročně od roku 1998. Ve spolupráci s lidmi z Přístavu, rodiči táborníků a všemi pomocníky se opět tančilo, povídalo a slavilo – prostě plesalo, jak se sluší a patří. Sotva dozněly poslední tóny hudby, Archou znovu prošli zedníci. Nevyužitý prostor v kotelně se boural a přestavoval tak, aby mohl začít sloužit jako přehledný sklad věcí. Ještě před příchodem sněhu dostaly tři teletníky novou hnědou střechu a zase o něco méně se muselo řešit, kudy zrovna teče.
Zimní období patřilo Sněženkám, tentokrát v cirkusovém duchu. Za pomoci týmáků z Přístavu prožila spousta dětí z celkem pěti turnusů nezapomenutelné zimní dobrodružství plné barev, smíchu a překvapení. S příchodem jara se ale pozornost opět přesunula ke stavění a opravám. Staré chatky nahoře pod lesem už nebyly v nejlepší kondici, a tak nadešel jejich čas. Po vyklizení a demolici se ukázalo, že původní základy stály, mírně řečeno, za nic. Bylo proto nutné vybudovat nové – a to ručně. Beton se vozil nahoru na vozíku za aršáckou škodovkou, ale jak už víme, na Arše platí, že když se chce, cesta se najde. Začátkem prázdnin byly základy připraveny a během léta vyrostly dvě nové chatky. Celé dílo bylo dokončeno koncem října a někteří účastníci potáborka už tak mohli nocovat v chatkách, které nepromrzly ve chvíli, kdy přestal svítit odvod z kamen do komína.
Chatkami ale rok 2003 zdaleka nekončil. Dokončily se nové střechy na všech teletnících, čímž se definitivně ukončil pravidelný nácvik potopy světa. Opravami prošlo také dvaatřicet stanů, aby mohly v létě opět spolehlivě sloužit táborníkům. Letní sezóna přinesla čtyři turnusy s tématem putování do Jeruzaléma. Během prázdnin tak Archou prošlo téměř 320 poutníků. Společně jsme se učili, že pouť není jen výlet nebo procházka, ale především oběť – opuštění pohodlí, snášení obtíží na cestě a hledání smyslu, který leží až na jejím konci. Právě v tomto roce se také nejspíš uskutečnilo první Quo Vadis, týdenní zážitkový tábor pro odrostlé táborníky Archy, první letní puťáky se objevily už o rok dříve.
Na podzim přišla opět výměna stráží. Kormidlo Archy, které dosud držel Tomáš Chytka, převzal Jirka Kundrátek z Kelče. Káju Gambu vystřídal Martin Gajdůšek z Luhačovic a Peťu Lajdu nahradil Martin Chrástek z Děrného. Konec roku – a vlastně začátek nového školního roku, podle kterého se aršácký čas tak trochu měří – patřil potáborovému setkání, letos ve znamení cestování s cestovní kanceláří Einsteintour. Závěr roku už pak patřil tradičním Aršákům, duchovní obnově a silvestru. Rok 2003 tak zanechal na Arše další pevnou stopu – nejen v podobě nových staveb, ale především v lidech, kteří ji dál naplňovali životem.
