Rok 2004 se v mnohém podobal roku předchozímu. I tentokrát jej otevřel tradiční tříkrálový ples, pořádaný ve spolupráci s Přístavem a olomouckým „kanclem“. Zima pak patřila Sněženkám – letos v pěti turnusech, které se nesly ve znamení osvobozování Královny ledu a svržení vlády krále Calexe. Dětí bylo hodně, energie také, a Archa opět jednou ukázala, že zima jí rozhodně nebrání v plném provozu.
Sotva skončily Sněženky, začala další stavební kapitola. Na řadu přišly další dvě nové chatky. Postup už byl takřka osvědčený: vše vyklidit, staré chatky rozebrat, dřevo vytřídit, ostatní odvézt, obkopat původní základy, znovu je zabetonovat s armováním, vyzdít ztracené bednění a nakonec zalít novou základovou desku. Na papíře to zní jednoduše, ale když si člověk představí, že se všechen materiál tahal nahoru na vozíku za Škodou 120, začne mít pro tehdejší brigádníky ještě větší respekt. Díky velké partě ochotných rukou se však i tohle podařilo a v roce 2004 tak na Arše přibyly další dvě zimní chatky.
Stavební ruch se ale netýkal jen chatek. Ještě před prázdninami začala rekonstrukce kaple. Kaple je na Arše od samého začátku – Pavel Holešínský měl při zakládání Archy jasno: na Arše musí být kaple. Z původního skladu táborového materiálu se už v roce 1996 stal duchovní střed celého areálu a v roce 2004 přišel čas na její další vylepšení, tentokrát v podobě nových rozvodů elektřiny. Zároveň se upravovalo i náměstíčko. Stanům se dříve dařilo střídavě na trávě, hlíně a blátě, podle aktuálního počasí. Letos se ale pár chytrých hlav – a nebylo překvapením, že právě aršáckých – dalo dohromady a přišlo s jednoduchým a funkčním řešením: pod každý stan dva železniční pražce, na ně podlážku velikosti stanu a teprve potom stan. Bláto ve stanech rázem přestalo být hlavním tématem večerních debat. Opravou prošel také chodník a schody vedoucí ke kapli a k chatkám. A jen tak mimochodem – 23. května naposledy nasněžilo, jako by zima nechtěla úplně pustit vládu.
Pak už přišlo léto. Tradiční den otevřených dveří otevřel další táborovou sezónu a následovaly čtyři plné turnusy letních táborů. Tématem byly mise v Africe, a tak si každý mohl alespoň na chvíli vyzkoušet, jaké to je stát se misionářem či misionářkou a zakusit radosti i strasti tohoto poslání. Léto obohatily také dva putovní tábory – na Šumavě a v Rychlebských horách – a nechybělo ani Quo Vadis.
Podzim přinesl tradiční Potáborko. Zavedlo nás na panství lorda McGillena, kde řádili noční duchové a bylo třeba přijít na kloub jejich tajemství. Díky Sherlocku Holmesovi se nakonec vše podařilo vysvětlit a dát do pořádku. Na podzim se na Arše uskutečnilo také PoStrážnické setkání. Závěr roku už pak patřil tradičnímu silvestru Aršáků a instruktorů. Rok 2004 tak znovu potvrdil, že Archa dokáže růst, měnit se a přitom zůstávat místem, kam se lidé rádi vracejí.
