Rok 2007 začal v lehce oslabené sestavě. Na Arše se plavili jen dva lidé ze tří. Už v předchozím roce se ale kolem Archy výrazně činil Čmelda, a tak 1. února oficiálně přichází do týmu. Sněženky se letos nesly ve znamení Asterixe a Obelixe. Společně jsme pátrali po Idefixovi, kterého si omylem odvezla Kleopatra až do Egypta. Pátrání bylo úspěšné, děti spokojené a svět opět zachráněn – jak už to u Sněženek bývá.
Hned po jejich skončení se rozjela další výrazná proměna Archy – rekonstrukce venkovní kaple. Až doposud byla otočená „opačně“: oltář stál nahoře u lesa a lavičky pod ním. Nová podoba kaple celý prostor obrátila do dnešní podoby – oltář se přesunul dolů ke kapli, lavičky výš. Součástí úprav bylo i zvelebení okolí, aby děti při bohoslužbách neseděly v blátě. Padlo několik smrků, ze kterých vznikly stovky dřevěných kůlů, a začala se rodit kaple velmi podobná té, kterou známe dnes. Současně pokračovaly opravy samotné budovy kaple – přivedla se elektřina pro osvětlení, řešila se vlhkost stěn a zadní štít venkovní kaple dostal novou omítku. Před prázdninami navíc dostaly teletníky nový kabát – dosud bílé stavby se proměnily ve žluté, jak je známe dodnes.
Rok 2007 byl také rokem technických novinek. Na Arše se objevily první notebooky a s nimi i postupná digitalizace programu. Hned první turnus ale začal poruchou, kterou by si nikdo nevybral – přestala téct voda. Čerpadlo ve studni to definitivně vzdalo. Jožka s Jirkou Gajdůškem ho museli vytáhnout z pětadvacetimetrové hloubky. Oprava se nepovedla a kuchyně byla dočasně zásobována vodou z nedaleké studánky. Situaci nakonec zachránil Jarda, který přivezl nové čerpadlo – odkud přesně, to už dnes ví jen on a možná Pán Bůh.
Letní tábory se nesly ve znamení Indiánů. Po Arše zněly bubny, hořely ohně a indiánská atmosféra byla cítit na každém kroku. A nebyly slyšet jen bubny. Jednoho letního večera – spíš v noci – dorazil na Archu první pořádný traktor. Nebyl to žádný moderní stroj, ale tehdy znamenal obrovskou změnu. Stará Škoda 120 tím definitivně přišla o svůj traktorový titul.
Během posledního turnusu se začalo mluvit o další chatce. Tentokrát ale jinak než dřív. Firma, která stavěla předchozí chatky, už byla cenově jinde, a tak padlo rozhodnutí postavit chatku svépomocí z cihel. Stará chatka byla na konci léta stržena. Možná se to tehdy někomu zdálo zbytečné, ale čas ukázal, že ne – a že by Archa dnes klidně snesla i novou osmičku a devítku.
Po skončení táborů tým společně vyrazil na týmovou dovolenou do Chorvatska. Tradice, která se pak držela dalších čtrnáct let. Po návratu ale přišel rychlý návrat do reality – betonování základů nové chatky. Postup byl už osvědčený: obkopat staré základy, vybetonovat základové pásy, vyzdít šalování a zabetonovat základovou desku.
Podzim tradičně otevřelo potáborové setkání, letos ve znamení hudebních cen Gramy. Po Arše se tak proháněly světové hvězdy jako T.O.T.D., James Blunt, Ewa Farna nebo slavný kytarista Vitte. Bulvár, jak se patří. Koncem roku pak začala růst chatka č. 7, především zásluhou týmáka Jožky, který se s Archou právě v tomto roce loučil. V OTA se o něm psalo výstižně: Tak nezdolného, vytrvalého a věčně usměvavého pracanta naše táborové středisko ještě nezažilo. Děkujeme ti, Jožko, za všechno, co ti vzkvétalo pod rukama, jen co ses toho dotkl.
Ani rok 2007 ale nebyl jen o stavbách. Proběhla spousta aršáckých víkendů, puťáků, vod, Quo Vadis i dalších akcí pro všechny věkové kategorie. Rok uzavírá již tradiční aršácký silvestr – tečka za dalším rokem, kdy Archa znovu potvrdila, že nestojí jen na zdech, ale především na lidech, kteří ji nesou dál.
