Rok 2009 patří mezi méně informačně obsáhlé, přesto má své místo v aršácké historii. Sněženky tohoto roku se nesly ve znamení dobrodružství v Zemi Nezemi s Petrem Panem a Wendy. Petr nejprve přivedl děti ze Země do Země Nezemě, aby si s nimi mohl hrát a zažívat radostné chvíle. Všechno se však zvrtlo ve chvíli, kdy kapitán Hook se svými piráty unesl Wendy. Děti však nakonec Petrovi pomohly a Wendy byla zachráněna. Závěrem jim Petr poděkoval a ukázal jim cestu zpět na zem.
Po Sněženkách odchází z Archy Jeníček Marek a na palubu přichází Peťa Doležel z Přerova. Během jara také započala další rekonstrukce kaple – tentokrát jejího vnitřního prostoru. Až doposud byla kaple jen malá, v podobě, jak ji při příchodu na Archu vybudoval Pavel Holešínský. Při letošní rekonstrukci byla odstraněna zeď mezi kaplí a chodbou, čímž vznikl o něco větší prostor. Zrekonstruoval se také byt pro kněze a sakristie. Osobně si novou kapli pamatuji především díky mozaikovému koberci – mozaice na zemi vytvořené z nejrůznějších barev koberců. Vypadalo to moc hezky!
Před létem aršáci také obrousili a natřeli zábradlí na terase, takže vypadalo jako nové. Na jaře se rovněž podařilo získat finanční prostředky na kanalizaci, a tak se pokračovalo v tomto nekonečném boji. Z května tohoto roku se nám podařilo najít video z jedné z brigád, na kterém je krásně zachycena atmosféra tehdejších brigád. Je z něj patrné, že brigády nebyly jen o práci, ale především o setkání, společenství, společných zážitcích a zábavě. Krásně je zde zachycen také Jardův smysl pro humor a jeho nadšení pro nejrůznější zábavné scénky.
Ještě před začátkem léta Archu opouští Anička Řičicová a vařečku přebírá Eliška Radostová z Hlinska u Lipníku nad Bečvou.Tradiční Den otevřených dveří odstartoval letní táborovou sezónu. Spousta krásných Japonek, statečných a bojovných Japonců, japonské motivy i kaligrafie na nás dýchaly ze všech koutů Archy. Po připlutí do Japonska jsme se učili místním tradicím a zvykům, bojovali se lstivými tygry, zachraňovali napadené vesnice a připravovali se na návštěvu u císaře. Den za dnem plynul jako voda a my jsme splnili vše, co jsme si předsevzali. Zachránili jsme evropské cestovatele, našli ztracené pečetidlo, získali ukradený poklad – zkrátka a dobře, zvládli jsme to všechno naprosto bravurně.
V létě také proběhl puťák v Beskydech, na Slovensku a Quo Vadis. V polovině léta přichází na Archu nový týmák Kuba Uhřík. Začátkem října přichází na Archu, po vzoru svého bratra, Ladík Lajda. Na začátku listopadu předává Eliška vařečku své sestře Janě Radostové. Koncem roku už pak začíná stříhat svůj metr také správce Jarda Michl, který ovšem zatím nemá náhradu.
Na závěr bych chtěl ještě vzpomenout svůj zdroj informací – OTU. Věřím, že každý z vás má doma alespoň jedno číslo tohoto pokladu. Zkuste tedy pohledat a zavzpomínat také – třeba na plátek kuřecího, Aršáckou drbárnu nebo na Otu cvičícího bránici.
