Rok 2011 přinesl příchod dalších lidí, kteří Archu ovlivnili na dlouhou dobu. Začneme však postupně. Pokud se zdálo, že předchozí roky byly skromně zdokumentované, rok 2011 je pravděpodobně nejchudší na záznamy ze všech třiceti let Archy. Fotografie se téměř nezachovaly (kromě těch z turnusů, kterých jsem se účastnil), a i v OTOvi je zmínek velmi málo. Přesto Sněženky proběhly – a díky vzpomínkám pamětníků dnes už víme, že jejich tématem byl Stroj času. Účastníci se ocitli na jakési „olympiádě“, kde se kolem nich pohyboval klaun, který je pomocí stroje času přenášel do různých období dějin. Cestovalo se například do Číny, Mezopotámie nebo dokonce do období světových válek, kde si účastníci po tmě posílali zprávy morseovkou. Nechyběly ani netradiční hry – například oživování pomocí studené rajské omáčky.
V lednu přichází na pomoc Kubovi Uhříkovi Mira Čechák. Před prázdninami přichází na Archu také pan Kopečný, který se již dříve podílel na interiéru chaty č. 7, a v dávné historii také na stavbě dřevníku za budovou a kamenné zídky kolem hřiště. Ještě před začátkem táborů bylo nutné napravit „škody“ po stavbě kanalizace k chatkám. Kuba Uhřík vzpomíná, jak si spolu s Mirou tuto práci zpříjemnili: staré polní brány přivázali za traktor a jezdili. Brány však jen poskakovaly po tvrdé aršácké půdě, a tak vzali matraci z obýváku, Mira si na ni lehl a problém byl vyřešen. Možná trochu nebezpečné, ale účel to splnilo. Následovalo sbírání kamenů a dosetí trávy.
V roce 2011 přichází na Archu nová paní kuchařka – Marcelka Halenčáková, sousedka Archy. A tak Archa vplouvá do letní sezony v plném osazení.
Letní tábory tohoto roku nás zavedly do počátků křesťanství. Učili jsme se, jak těžké to měli první křesťané a jaké to je být pronásledovaný jen kvůli víře. Z tohoto roku také existuje video, na kterém je vidět, co vše vedoucí připravovali – například operu Don Giovanni, metalový balet nebo aguabely v tůňce. Nechyběly ani silné duchovní zážitky. Dodnes si vzpomínám, že po vyhrané bitvě s krutým vládcem Nerem jsme měli mši svatou na kopci Bludný za naše nepřátele. A nesmíme zapomenout na táborové hymny: každý turnus měl a dodnes má svoji hymnu, která dokáže zůstat v paměti neuvěřitelně dlouho. Za to patří velký obdiv všem vedoucím, kteří se na jejich tvorbě podílejí.
V létě také proběhly putovní tábory. První vyrazil z Vesmíru v Orlických horách a doputoval až do Adršpašsko-Broumovských skal. Druhý puťák putoval po Jizerských horách – startovalo se na Křižovatce v Příchovicích a doputovalo se do Tanvaldu. Quo Vadis bylo opět zahaleno tajemstvím, ale všichni přežili.
Nemůžeme opomenout výměnu kněží. Z Rajnochovic odchází po šestileté službě Kamil Obr a farářem v Rajnochovicích se stává o. Jiří Pospíšil. Jako kaplan a zároveň kněz pro Archu přichází Camino (Lukáš Jambor), bývalý Aršák.
Po prázdninách následovalo potáborko, brigády Aršáků a duchovní obnova – vše obestřeno tajemstvím a zapomněním. V říjnu 2011 se na Arše uskutečnilo setkání PoMadrid, které navazovalo na Světové dny mládeže v Madridu a přineslo společné sdílení zážitků i pokračování navázaných přátelství.Silvestr byl v tomto roce určen nejen Aršákům, ale také odrostlým táborníkům.
