Rok 2014 otevírá tradiční Tříkrálový ples v Podhradní Lhotě na téma Cirkus. Po plese následovaly exercicie týmáků ze všech center na Svatém Hostýně, které byly příležitostí k duchovní obnově. Sněženky se letos nesly na téma Za tajemstvím Ledové královny. Mnozí si dodnes pamatují velkého medvěda Boryse, který na Arše zůstal ještě dlouho.
Po jarních prázdninách proběhla na Arše postní duchovní obnova, kterou vedl P. Josef Červenka. Dodnes vzpomínám na jeho silný životní příběh i osobitý způsob slavení mše svaté.
V tomto roce vznikl z iniciativy Jožky Biernáta a Camina víkend Cross Force, určený především pro kluky ministranty. Šlo o akční víkend, který nabídl setkání s vojáky i prostor pro prohloubení vztahu s Bohem a zdůraznění hodnot služby u oltáře.
Před létem proběhlo školení hlavních vedoucích, tentokrát v akčním stylu – účastníky čekala hned na úvod dobrodružná cesta na Archu „zamořeným“ úsekem. Nechyběl ani zdravotnický kurz a tradiční stavění tábora, do kterého se zapojili i bývalí týmáci.
Letní tábory se nesly v duchu vyšetřování zločinů se Sherlockem Holmesem. Během léta se na Přístavu uskutečnil první Raft Camp, který také založil Camino a který probíhá každoročně dodnes. Proběhly také puťáky, vodácký kurz i Quo Vadis ve Starých Hutích.
Na konci prázdnin odchází z Archy František Javůrek a přichází Martin Trlida. Září přineslo tradiční seznamovák AG a společnou týmovou dovolenou v Chorvatsku. Podzim pak pokračoval víkendy pro biřmovance, brigádami a setkáními Aršáků. Potáborko se neslo na téma počítačové sítě.
V adventu se na Arše uskutečnila duchovní obnova s Křížem ze Světových dnů mládeže z Madridu. Na konci roku proběhl Silvestr na téma Madagaskar, tentokrát společně pro Archu i Přístav. O půlnoci se na Arše sešlo přibližně 150 lidí. Tato událost ukázala snahu o propojení obou center.
A nesmíme také zapomenout na opravy! Na jaře se podařilo zateplit strop na sociálkách na hlavní budově. Na podzim se zase rekonstruoval prostor baráku. Více fotek najdete opět na našem facebookovém profilu v sekci alba. Závěrem vám přikládám Františkovo ohlédnutí po dvou letech služby na Arše:
Dva roky služby na Arše byly velmi intenzivním obdobím plným práce, setkání i přátelství, hromadění duchovních pokladů ale i období dospívání a hledání sebe sama a samozřejmě i cesty, po které bych se měl a chtěch vydat dál. Myšlenek na seminář i zamilovaností sice přicházelo, to už by nikdo nespočítal, ale svatby na Arše i kněžské svěcení měli nakonec jiní Byly to zkrátka roky, kdy se člověk učil žít pro druhé, spolupracovat a nést odpovědnost. Osobně si netroufám říct, jak jsme se na Arše vlastně zapsali, snad jsem tenkrát s Víťou trochu prolomil ledy mezi Archou a Přístavem, snad jsme i s Jožkou pomohli se na Arše cítit jako doma. Doufám, že si nás děti, vedoucí, nadřízení i všichni ostatní co na Archu jezdili zapamatovali ne jen jako šílence s ohňostrojem a jinými nebezpečnými nápady, techniky, kteří se strarali o odpadky, topení, odhrnování sněhu a sekání trávy, opravy všeho druhu, otrokáře při brigádách, skladníky, kuchtíky, vyháněče klučičích návšev na holčičích chatkách, nebo všemocné, namyšlené vedoucí různých programů Na závěr bych chtěl poděkovat opravdu všem a nechci teď jmenovat, protože i když by to jistě zahřálo, tak by to nakonec byl opravdu dlouhý seznam a taky by se ukázalo, že příjmení nebo jméno či přezdívka se už bohužel vytratily. Moc rád vzpomínám na všechny rozhovory o smyslu života, o víře, o životě, všechny ty návštěvy, všechnu pomoc od Aršáků, Přístaváků i od mnohých rodičů, která byla často směrovaná nejen na Archu ale i přímo nám týmákům. Díky za to, že jste měli Archu za domov, já taky. A snad se se všemi budu moct zase někdy třeba jen pozdravit, i kdyby to mělo být až tam u našeho Otce. Snad jsem také nikomu příliš neublížil a za případné křivdy a nedorozumění nebo i nepokračování v těch všech navázaných přátelstvích, se chci moc omluvit.
