Rok 2022 na Arše začal ještě ve znamení doznívajících covidových omezení. I kvůli nim se například nekonal tradiční tříkrálový ples v Podhradní Lhotě. Život na Arše ale pokračoval dál. Velkou pozornost si hned zkraje roku získal traktor, který na Archu dorazil už v listopadu 2021 a během zimy prošel důkladnou generální opravou.
K 1. únoru přišel na Archu nový týmák – já, Lukáš Lysáček. Tehdy ještě hlavně Aršák a brigádník, který znal Archu téměř z každého kouta. Únor zároveň patřil Sněženkám, letos na téma Letopisy Narnie. Na Arše tak proběhlo pět turnusů, během nichž děti společně překonávaly nadvládu Bílé čarodějnice. Také na baráku se udály viditelné změny. Hned při prvním vstupu mě překvapil stav týmácké koupelny. A tak začala moje první větší stavební zkušenost. Společně s mým tatínkem prošla koupelna kompletní rekonstrukcí a dostala úplně novou podobu. Po Sněženkách dorazil na Archu nový pomocník do kuchyně – konvektomat. Velký pomocník, ale zároveň velká výzva pro všechny, kdo v kuchyni sloužili.
Dalším velkým projektem byla rekonstrukce kukaně. Prostor se starým polystyrenem na stropě, dvěma funkčními světly a dosluhujícím nábytkem už přestal vyhovovat. Skupina Aršáků se proto pustila do práce a pod vedením mě a Josefa Hurta prošla kukaň kompletní proměnou. Vznikly nové rozvody elektřiny, přibyly zásuvky, sádrokartonový podhled, nová podlaha i omítky. Nakonec vše doplnily nové regály a stoly. Vznikla tak kukaň, kterou nám ostatní dodnes trochu závidí.
Po covidové pauze se na Archu naplno vrátily i klasické akce. Znovu probíhali Aršáci, víkendy pro biřmovance, setkání staršáků a středoškoláků – například netradiční víkend, během kterého účastníci putovali Hostýnskými vrchy až na Archu. Nechyběl ani Dobrý tábor, to je dřina!, Cross Force a stavění tábora.
Právě při stavění tábora se naplno ukázal přínos nového traktoru, kterému se v aršáckém slangu neřeklo jinak než sekačka. Díky němu už nebylo potřeba velké plochy trávy hrabat ručně – stačilo několikrát přejet, vytvořit řádky a ty pak jen posbírat a odvézt.
Začátek léta patřil tradičně Aršatům, táboru pro nejmenší děti společně s rodiči. Po nich následovaly čtyři velké letní turnusy, tentokrát na téma starověkého Řecka a Říma. Proběhly také tradiční akce pro starší – puťáky, voda i Quo Vadis.
V září Archu po dvou letech služby opustil týmák Vojta Schnurmacher a po čtyřech letech také kuchařka Markéta Řičicová. Do kuchyně naopak přišla zkušená Aršačka Aňa Hublarová, která předtím sloužila jako dobrovolnice ve škole v Bulharsku. Její první velkou zkouškou byly hned dva seznamováky – AG Kroměříž a SGV Velehrad. Aňa obstála skvěle a rychle se stala pevnou součástí Archy.V září dostal novou omítku také žlutý komín na baráku – jeden z nepřehlédnutelných symbolů Archy.
Podzim tradičně patřil také pronájmům. Na Archu opět přijelo společenství od Starého Jičína pod vedením paní Holeňové i hasiči z okolí Roštění vedení bývalým týmákem Petrem Lajdou.
V říjnu se změnil také rytmus života týmáků. Dosavadní volno od pondělního odpoledne do úterního večera bylo velmi krátké, a tak se nově začalo odjíždět už v neděli odpoledne s návratem v úterý večer.
Archa mezitím plula dál svým tempem. Potáborko roku 2022 neslo téma Byl jednou jeden život.
Velkým tématem roku byla také střecha hlavní budovy. Archa se dlouhodobě potýkala se zatékáním a při každém větším dešti se jídelna i krbovna měnily téměř v malé jezero. Podle odborného posudku se předpokládalo, že problém způsobuje kondenzace, a proto se začalo pracovat na novém odvětrávaném podbití. Později se však ukázalo, že hlavní příčinou je děravý plech. To už ale znamenalo rozsáhlejší opravu, na kterou zatím nebyly prostředky.
Závěr roku patřil tradičním aršáckým akcím. Proběhla adventní duchovní obnova, tentokrát pod vedením otce Lukáše Jambora – Camina. Samotný konec roku pak tradičně uzavřel silvestr pro staršáky a středoškoláky, letos na motivy filmu Sám doma.
