Rok 2023 začal tradičním tříkrálovým plesem v Podhradní Lhotě, tentokrát na téma Ledové království. Na něj navázaly Sněženky, které se nesly v duchu knihy Tobiáš Lolness. Uprostřed krbovny tehdy vyrostl mohutný strom, kolem něhož se odehrával celý příběh. Za jeho podobou stál především Ondra Buchta spolu s partou vedoucích, kteří připravili další nezapomenutelná dobrodružství.
Jaro přineslo pokračování oprav na baráku. Po loňské rekonstrukci jedné koupelny přišla na řadu i druhá. Proměnou prošlo také náměstíčko. Během Sněženek nečekaně praskl stožár, a tak padlo rozhodnutí nahradit původní dřevěný stožár novým hliníkovým. Rekonstrukcí prošla také kancelář vedoucích na marodce, a to především díky pomoci vedoucích z turnusu Aršat.
Stále více se také začalo mluvit o opravě střechy hlavní budovy. Bylo již zřejmé, že příčinou zatékání nejsou problémy s kondenzací, jak se původně předpokládalo, ale drobné díry vzniklé postupným vytlačováním hřebíků z bednění střechy. Bylo proto osloveno několik firem, které připravily předběžné rozpočty. Odhadovaná cena opravy se vyšplhala na 1,8 milionu korun, což bylo nad možnosti Archy.
Proto vznikla ve spolupráci s týmáky olomouckého centra pro mládež sbírka na portálu Donio. Díky rodičům, přátelům a dobrodincům Archy se podařilo vybrat více než 650 tisíc korun. Další dárci pomohli navýšit celkovou částku až na jeden milion korun. Zbývající prostředky byly uhrazeny z rozpočtu Archy, a tak mohla být oprava střechy definitivně naplánována.
Než však práce začaly, proběhly letní tábory. Tématem roku byl středověk, a tak na Arše vyrostl působivý hrad z velkých slaměných balíků. Nechyběly ani tradiční akce pro starší – puťáky Exodus, Start Up a Sejdem se?, vodácký kurz ani Quo Vadis.
Začátek září přinesl významné personální změny. Po dvanácti letech služby odchází správce pan Kopečný a pomyslné kormidlo Archy přebírám já, Lukáš Lysáček. Na Archu přišli také dva noví týmáci – Martin Stodůlka z Ořechova a Šimon Chorvát z Horních Bojanovic. Šimonovo jméno přitom není s Archou spojeno náhodou. Je synovcem zakladatele Archy Pavla Holešínského a synem Marušky Chorvátové, která se starala o kuchyň v prvních letech existence Archy. Do Rajnochovic navíc v září přišel tehdy ještě jáhen Josef Kvapilík, rodák z Kroměříž. A jako by změn nebylo dost, na Archu dorazil také nový traktor – další z neocenitelných pomocníků při každodenní práci.
Archa tak vyplula do další etapy se zcela novým týmem. A hned ji čekaly vysoké vlny. Po Seznamováku AG, teambuildingu a svatbě bývalého týmáka Luby Jestřabíka přišla na řadu dlouho očekávaná oprava střechy. Velkou část prací jsme zvládli svépomocí. Nejprve jsme odstranili starou krytinu, vyměnili poškozené trámy a připravili podklad pro novou fólii. Poté nastoupili klempíři, kteří dokončili odborné práce. Po třech týdnech intenzivního úsilí bylo hotovo. Do Archy konečně přestalo zatékat. Zbývalo už jen dokončit podbití, což byl úkol, kterého jsme se rozhodně nebáli.
Potáborko tak už mohlo proběhnout pod novou střechou.
Na konci roku se pozornost přesunula do dílny. Odstraněním staré kotelny, která již dlouhou dobu nesloužila svému účelu, se podařilo prostor rozšířit. Následovala tradiční série prací – nové rozvody elektřiny, opravy omítek a výroba nového nábytku. Díky tomu získala dílna podobu, která lépe odpovídala potřebám Archy. Rok 2023 uzavřel tradiční silvestr pro staršáky a středoškoláky.
A Archa mohla do dalšího roku vyplout s novou střechou, novým týmem a jistotou, že i velké výzvy se dají zvládnout, když na ně člověk není sám.
